Od minulého příspěvku uběhlo několik měsíců, tak jsem se rozhodla oprášit blog. Mé očekávání, když jsem si blog založila, bylo vydat alespoň jeden článek za měsíc, ale čas letí rychle a z jednoho měsíce se pomalu stává 1 článek za čtvrt roku. Samozřejmě s nadsázkou. Za dva týdny to bude půl roku v Austrálii, neuvěřitelných 6 měsíců strávených vzhůru nohama. A vzhledem k tomu, že je to taková hezká příležitost Vám napsat jak se tady máme, tak jsem se k tomu dokopala.
Od minulého příspěvku, kdy jsem Vám psala, že jsme viděli klokany v zoo, jsme stihli vidět asi dalších 1000 klokanů ve volné přírodě, protože jedním z velkých zážitků bylo, že jsme byli kempovat. Pod pojmem kempovat si asi většina z Vás představí Slapy nebo Orlík, ale tohle dámy a pánové, to bylo chodit čůrat do lesa, být v kempu bez diskotéky a hospody, kde si můžeš koupit párek nebo pivo ve stánku a hlavně být několik kilometrů od civilizace, záchody tam teda byly jo, ale v takovém stavu, že jdeš raději do lesa a o sprše raději ani nemluvím, to i ta řeka která měla v tu dobu asi 10 stupňů byla lepší volba. Zkrátka zlatý kempování v Česku. Jako má to svoje kouzlo, ale já to znám asi trochu z jiného pohledu, než se bát, že mi do stanu vleze had nebo si před každým obouváním tenisek kontrolovat jestli v nich náhodou není usídlený pavouk. Zážitek to byl každopádně skvělý, a já si na památku odnesla 3 jizvy v chodidle, protože kdo jinej by měl takové štěstí a šlápnul by uprostřed noci na hřebíky, něž já.
Dalším velkým rozhodnutím, které jsme udělali bylo, že jsme si konečně koupili letenky, abychom taky viděli něco jiného, než jen Brisbane. A hádejte kam? Nejsme žádný béčka, takže Sydney to není, ten mi zatím stačí vidět na Youtube, a tak nezbývá nic jiného, než že letíme do Melbourne. Všichni o Melbourne mluví jako o svatém městě, všichni by tam chtěli žít a spousta lidí by pro tohle město umřela, takže se jedem vypravit právě sem a zjistit, proč to takhle je. A jestli i já tohle začnu říkat, tak už vážně nevím, protože Brisbane miluju. Uvidíme jestli zůstanu věrná nebo ne. Poprvé jedeme vnitrostátním letem, ještě aby ne když Austrálie je jeden velký kontinent a jedna velká samostatná země. Wow, kdo by to byl řekl. Každopádně to je věc, na kterou jsem taky zvědavá, jak to bude probíhat. O Melbourne se Vám sem budu snažit napsat nějaký samostatný článek plný dojmů a zážitků a nebo zklamání, to se ještě uvidí.
Věc kterou si nechávám na konec jsou moje dojmy z mého prvního festivalu v životě. Ano vím je to divní, ale čtete správně prvního festivalu v životě. Festival se jmenoval "Festival X", jak poetické že? Pro mě to bylo jedno velké X, protože si klasicky pamatuji jen půlku, ale to nevadí i ta půlka se cení. Abych začala od začátku, místní mají jedno velmi stručné pravidlo, než odejdeš na párty či festival, vypij doma co nejvíce alkoholu, protože na párty je drahej a hlavně je tady zákon, že na veřejnosti ti po půlnoci panáka nebo drink nenalejou, protože takový jsou prostě pravidla. Takže náš cíl byl jasný, vypít co nejvíc a hlavně se opít. Začali jsme už v 11 ráno, což bylo asi nejtěžší, ale člověk si zvykne. Zahráli jsme pár karetních her, aby nám to šlo lépe, zavedli pravidlo, každých 15 minut panák a už to bylo, mohli jsme vyrazit. Na festivalu vystupoval Calvin Harris, Armin van Buuren, Steve Aoki, Lil Pump a spoustu dalších, které si bohužel nepamatuji, ale řeknu Vám jedno, od teď když vím, jak skvělý to je, na takový festival vyrazit, tak už chodím jenom na festivaly. Takže žádný koncerty, ale festivaly. Ráda bych Vám napsala více o tom, jaké to bylo, ale jak říkám nic moc si nepamatuji, přikládám tedy alespoň fotky. Ještě že ty telefony máme, když už ne tu paměť.
Závěrem bych se chtěla omluvit za to, že nezvládáme udržovat kamarádské, ale i rodinné vztahy tak, jak bychom chtěli. Bohužel se nedá stíhat vše. Ale nebojte, my se vrátíme. A pak uvidíte to tóčo!
Dobré odpoledne Praho, dobrou noc Brisbane.
Komentáře
Okomentovat