Let, ubytování a začátky v Austrálii

Jak už jste si asi na Instagramu a Facebooku všimli, už to bude měsíc co jsme s Denisem na druhé konci světa a ještě ke všemu vzhůru nohama. Konečně jsem se dostala k tomu, napsat Vám o tom pár řádků, a jak to všechno vlastně probíhalo. Jestli nás sledujete na našem instagramu @_lifeupsidedown určitě, jste toho spousta viděli, ale budu se to tady snažit popsat víc do podrobna. 

Vezmeme to pěkně od začátku náš let začal v Praze. Měli jsme před sebou 24 hodin letu s 2 přestupy jeden v Srbsku a druhý v Abu Dabí. Vybrali jsme si leteckou společnost Air Serbia, kterou bych určitě doporučila a kdybych mohla vybrala bych si ji znova. Do Srbska jsme letěli, tím nejmenším letadlem na světě, chvílemi jsme si už mysleli, že jsme nasedli do špatného letadla, protože to vypadalo, že letíme na Madagaskar, a ne do Srbska. Všechno ale dobře dopadlo, a my přistáli v Srbsku, kde na nás už čekalo další, o něco větší letadlo směrem do Abu Dabí. Měli jsme štěstí, že nám lety navazovali na sebe, protože čekat na letišti 8 hodin na další letadlo by bylo fakt peklo. Cesta do Abu Dabí trvala 7 hodin. V letadle jsme každý dostal svou deku sluchátka a na obrazovce, která se nacházela na sedadle jsme mohli sledovat let pomocí kamery, která byla umístěna vespod letadla. Letušky byly milý a dokonce jste si mohli dát nejenom kolu, ale i víno. No a to byla výhra! Přistáli jsme v další destinaci, když jsme vstoupili z letadla bylo asi 18 hodin místního času a asi 40 stupňů, takže si umíte přestavit jaký to byl šok, když vystoupíte z klimatizovaného letadla. Zde jsme prošli pasovou kontrolou a nasedali do dalšího letadla, které bylo největší co jsem kdy viděla. Mělo celkem 3 řady sedadel a my měli štěstí, že jsme seděli u okýnka. Před sebou jsme měli neskutečných 14 hodin letu. Vedle nás si sedla anglicky mluvící slečna, a tak jsme neváhali a navázali jsme s ní kontakt. Měli jsme štěstí, protože to byla místní Australanka z Brisbane. Skoro celou cestu jsme prospali a nebo prokecali s paní vedle nás, a než jsme doletěli na místo měli jsme od ní spousta rad do začátku. Do Brisbane jsme přistáli v 17 hodin místního letu a náš jet lag byl znát. Na letišti jsem se poptali jak se dostat do centra a netrvalo dlouho, a už jsme seděli ve vlaku do centra. Do začátku jsme měli zamluvený Ibis hotel celkem na 4 dny, takže náš cíl byl jasný. Cesta do centra trvala asi 20 minut a stála 20$. Vystoupili jsme v centru a ztraceni na místním nádraží jsme hledali východ. Po nalezení východu nás zastavil pán, který zde pracovat jako umývač oken, s tím jestli nepotřebujeme pomoc.  Pán nám poradil, jak se dostat k hotelu a ještě k tomu nám dal vizitku, s tím že pronajímá pokoj, a že jestli máme zájem má zrovna jeden volný. Neváhali jsem a řekli ano. Na další den byl plán jasný. Všechno se zdálo být strašně jednoduché. Jakoby na nás tady všichni čekali. 

Druhý den nás pán z nádraží vyzvedl autem u našeho hotelu a zavezl nás do jeho domečku kousek od centra. Ukázal nám jeho dům a náš pokoj. Jeho dům se nacházel uprostřed jungle, kdy říkal, že když se probudíme může se stát, že uvidíme hada za oknem. Což byla věc, která nás oba dost děsila. Poté nás odvezl zpět do centra a měli jsme se rozmyslet do druhého dne jestli jeho nabídku chceme nebo ne. Naštěstí jsme měli domluvenou ještě jednu nabídku blíž k centru. Na konec jsme se rozhodli pro druhou nabídku, kde bydlíme do teď. Máme sdílený byt v novostavbě s mladým párem. Máme neomezený přístup do bazénu, fitka a kina, který se nachází přímo v domě. Platíme 350 $ za týden. Což je pro představu 5 600 Kč. Jinak proč za týden? Tady v Austrálii se totiž všechno platí za týden. Výplata, nájem, školné.. V našem ubytování máme vlastní pokoj s koupelnou a sdílíme obývací pokoj s kuchyní. Měli jsme štěstí, že jsme narazili zrovna na takhle super lidi. Seznámili nás s jejich přáteli, berou nás o víkendech na výlety jsou vážně moc milý. Starají se o nás jako o vlastní.  Celkově lidi v Austrálii jsou hrozně milý. Když vejdete do nějakého obchodu hned se Vás ptají jak se máte. V obchodech Vám nákup nandá pokladní přímo do tašek a ještě si s Vámi popovídá o tom jaký měla víkend. Zkrátka tady mají všichni radost ze života. Nikdo se tu s nikým nehádá. Když jdete po ulici všichni se smějí a nikdo se tu nemračí. Možná to bude tím, že je tady 300 dní v roce hezký počasí nebo to mají prostě v genech. Jo a víte, co je super? Kdo mě zná, tak asi ví, že jsem alergická na všechno možný od ryb až po kočky a naši spolubydlící mají 2 kočky. Ze začátku jsme si mysleli, že to bude problém, ale nakonec se ukázalo, že kočky v Austrálii jsou úplně jiný, než kočky v Evropě, což je věc co do dnes nechápu, ale na tyhle kočky se mi žádná alergie neprojevila.

Tohle je pro dnešek všechno další část našeho příběhu zase příště.